sněží.... padají k zemi tolikrát proklínané roky ostří tvar dává jako když kovář koně ohněm do železa hřeby obouvá
závěje slov do vloček umně vplétají své sloky naděje umírá ač jistě není poslední ono to půjde myšlenka se vemlouvá
mlč!!! tím slovem práskneš jako bičem přes má holá záda z očí kapky krve stékají a mysl připustiti nechce porážku
nevíš jak moc to bolí možná více nežli nečekaná zrada minulost tiše odplouvá a kde lana nelze chytiti se hledá ruka náhražku
Žádné komentáře:
Okomentovat