Vím kdo slečno jste a prozradil vás kradmý úsměv pod japonskou třešní
Vím co dělat by se mnohdy dalo ale nejde to však oba nejsme dnešní
Když vítr čechral vaše vlasy a na trubkách plotu vyhrávaly střípky tónů
Já topil jsem se ve vás a v odlescích jenž barvu měly jako z mahagonu
A tak tu sedím i když ve mně všechno uvnitř touhou po vás bolestně si křičí
Na chvíli chtěl bych s vámi usednouti do stínu a k borovici do jehličí
Žádné komentáře:
Okomentovat