Den šedivý a pustý
a stejně šedá zdají se má slova
jako dým bez plamene
čpím tu do okolí
zbylých uhlíků pár
smetu večer na hromádku
poklidím smetí
co by zůstalo ti na očích
*
Nečekám múzu
že snad zjeví se mi znova
jsem stará jizva co nekrášlí tě
ale taky už tě nebolí
čas nikdy nezacouvá
jako rak o pár roků pozpátku
s vidinou na snídani
už jen sup se za mnou otočí
Byli jsme plní nevědomí a prvotního hříchu když procházel jsem s tebou zákoutími černé Ostravy a rezavě hnědý sníh mi šeptal balady o Terezce z Hulváků.
*
Vánoce tenkrát voněly černým uhlím a rozžhaveným koksem a kolem létaly jiskry z posledního odpichu ve staré železárně hned vedle chodníku na začouzené dolní oblasti.
*
Jsme naplnění černým svědomím a v nastálém tichu nevíme co s myšlenkami na mládí jenž nevrátí se bloumajíce ulicemi pod okny prázdných vybydlených baráků.
*
Pořád tě slyším jako kdysi šeptat: ''lásko pojď sem '' a kolem čas letí si zblázněný a ten šepot ve smrtícím tichu vede mě dál když snažíš se mě úsměvem svým zmásti....
