Na pašerácké stezce....

Motám se tmou zima mě kouše strach mám jako před výkonem panic
Vždyť ještě nikdy nezkoušel jsem ilegální přechod hranic
No to dá rozum vždyť ještě včera jsem zde bez problémů prošel
Než překvapivě těm nahoře pohár s nápady hned došel
Krčím se v stínu vyhýbám se světlu mrkající pouliční lampy
Vzpomínám na chvíle kdy s kamarádem hráli jsme na trampy
Dneska jsem skrčený jak tehdy byli jsme za mohutnými stromy
Slyším to ozvěnou: dneska nás na fízlárnu nedostanou Tomy
Brodím se Olzou promznu než doberu se ztemnělého břehu
Nehledě na čas co vpřed mě tlačí jdu do číhavého lehu
Vnímám jak v příšeří stojí dva fízli tam co je ten polámaný vuzek
Měkkou polštinou slyším jak šeptá: tutaj popatrz Juzek!!!
Tam ktosz jest!!!  Opouštím sprintem vyhřátý a vyležený důlek
Místo kde před chvílí jsem relaxoval skrápí hejno dovádivých kulek
Prchám a v hlavě prázdno jestli mě trefí asi sotva vstanu
A vše že v Polsku v marketu jsem zakoupil kryt a novou vanu
Tu stačil jsem si domů ještě před uzavřením hranic expedovat
Však druhou cestu nestihl sem a tak se nyní běžím někam schovat
Po chvíli vzdávám to unavený lapám po vzduchu a  zbytcích dechu
Až mě tu najdou slitování nenaleznu ležíc v měkkém mechu
Kroky se blíží už mě oba vidí prsty na spouštích zbraní svých mají......
.....budík mě vytrhává ze sna.... k ránu dobré jitro z Ostravy všem hrají





.....ten kryt mi vážně leží na druhé straně hranice a pořád přemýšlím jak se k němu dostat 😄

Trčí mi uši....

Trčí mi uši...
k smíchu mi stačí tahle malá douška
Tahá mi je totiž
neodborně nasazená rouška
Když bacily jak chrousti
zuřivý vedou atak letem
Rád poučit se nechám
celým širým světem
Zacpu otvor ústní
hodím dekl do výdechu
Ono to zas přejde.....
i deformace bídných slechů

Ve víně je pravda.....

To zjistí mnohé ženy vždy po konzumaci vína
Že ne ve mně ale v nich dříme si vady zraku vina
Když krásu odhalí najednou sklenka žlutavého moku
Zrak zlepší se o dioptrii vždy hned po každičkém loku
Pleť vypne se vlas ztmavne ven hrne se inteligence
Fešák to já jsem a zvláště po desáté sklence.....

Panta rhei....

sám v bodě zlomu
marně otáčím hlavu
břeh pustý strmý
každou chvíli tě minu

k dalšímu meandru
nese zvolna mě řeka
proud silou se valí
voda necítí vinu

možná stačilo málo
jen natáhnout dlaně
na dno kotvu hodit
zachytit se pevně

jednou se usmát
taky polibek vrátit
utopit se v tobě
a ty zas ve mně

není to snadné
změnit směr toku
zašeptat do ticha
srdce mi dej

podléhám síle
kalného proudu
platí zde stále víc
........panta rhei