Pro neznámou.....

Pořád vás vidím slečno z mých raných nedospělých tužeb jak stojíte v rozpáleném odpoledni pod kamenným splavem 

Horký červencový den pomalu rozpouští svět a mé smysly společně s třpytivými kapkami vodní tříště kolem vás malují duhovou kopuli

Nafouknuté barevné iglú jenž zvýrazňuje vše po čem tak neskutečně toužím a co nikdy nebudu mít neboť je určeno někomu jinému

V té chvíli si přeji býti vodou pomalu proudící mezi vašimi stehny či malým vírem na hladině hned u vašeho pupíku

Drobnou vlnkou hladící vaše prsa to když postoupíte do větší hloubky a voda se vám začne líně přelévat přes ramena

Představuji si že jsem drobounkými kapkami klouzajícími po vašem těle když pomalu vystupujete na břeh a vydáváte se k dece pohozené v trávě

Toužím po tom abyste se mně dotkla tak jako se dotýkáte drobného mravenečka lezoucího po vaší ruce než jej s úsměvem opatrně smetete do trávy

Chtěl bych být vzduchem jenž se proplétá vašimi vlasy vysušuje je a hraje si s nimi a bere na sebe část jejich omamné a vzrušující vůně

Umět tak jako on rezonovat vaším smíchem prodírat se vašimi rty brát na sebe podobu laskavých smyslných vln vašeho hlasu

Představuji si že jsem oblečení jenž vás objímá a dotýká se celého vašeho těla i na těch nejintimnějších místech zvýrazňujíc obrys vaší postavy

Toužím být širým světem do kterého teď odcházíte pěšinou míjejíce malou zátočinu ve stínu mohutných habrů které vás kryjí svým chladivým dotekem

Je mi líto že jsem nikdy nesebral odvahu a když večer zavřu oči tak vás pořád vidím slečno z mých raných nedospělých tužeb.......

Odpověď....

Křičela jsem pane Q.  

z čiré bezmoci a ze vzteku

když šarádu jste přichystal 

a připravil mně o koně

jsa pěšcem v noci bezbranná 

týdny stále na útěku

již poklesla jsem v kolenou

hořké slzy roně

*

Pro vaše šalby mámivé 

jenž jste cestou předestřel

mou zlomenou duši 

roky na pranýři vláčel

tak jako jezdec bez oře

je kůň bez jezdce na odstřel

přeji abyste životem

v žalu sám tiše kráčel

Trest za lásku.....

Odjela jste slečno a svět potemněl a ztratil další nepatrný dílek
já zase v očích jas a v obličeji dneska nemám  žádnou barvu
z času si odtikává zbytek našich krátkých  mizejících chvilek
tma hebká jako kokon motýla ukrývajíc v nitru malou larvu
*
Kdo určí komu a stanoví jakým potrestán teď bude trestem
nebudem řešit zdali bylo tenkrát právo na té správné straně
někdo na doživotí jiný v půlce uvolněn je a stojí sám teď před arestem
trochu zimomřivě přešlapuje a mne si chladem ztuhlé dlaně

Tak řekni

Tak řekni co tě vlastně hryže když životem si hrdě kráčíš a nebo když si doma na pohodu hopneš večer k televizi do negližé.
*

Tak řekni jsem to jenom já a nebo taky tvoje kdyby tak nehraj si teď na oběť když v minulosti oba dělali jsme vlastně stejné chyby.
*

Tak řekni přiznej na rovinu že tvá je to taky vina tvé útěky od osamění kdy jako kočka urousaná škrábala jsi na dveře mi po sedmičce vína.
*

Tak řekni aspoň jednou že to za to utrpení stálo i když v duchu křičet na mně budeš že i tohle bylo do života  zatraceně málo.

Gemini....

Čekám kdy konečně mě uvolníte slečno 
když doposud šlo všechno hezky po staru 
a nemohou teď za to má odžitá léta 
ale vaše oči barvy zářivého jantaru

To vy mně  nepustíte z osidel svých 
a já nejsem schopen překročit svůj stín i práh 
jsem jen vaší malou nevědomou oběžnicí 
bez možnosti do budoucna změnit strategii drah 

Lapen vaší gravitací kamenem  jsem pouhým
s kratičkým osudem hořícího meteoru
přestože souzeno mám jako bolid jasně zářit
vždy bez povšimnutí padnu si na zem dolů

Někdy mi zavolej....

někdy mi zase zavolej 

děvčátko s měděnými vlasy

tvé oči zelené jsou obrazem 

polí a provoněných luk

ve vzpomínkách mladý jsem 

nemocen z tvé prosté krásy

jsi zas malá holka 

a já nesmělý kluk

polibky pod lampou

a doteky v podchodu

zas bude nám patnáct

svět tenkrát velký se zdál

svázání v konvencích

a v duších svých svobodu

aby vše jednou se vrátilo

moc bych si přál

13 komnata.....

Kdo vlastně doopravdy jste slečno s očima barvy rozorané země co zevnitř svítí jako slunce když dává duši malé letní pohlazení
~
mám pocit že vás už mnohá léta vážně dobře znám a kdybych s vámi mohl být  tak znamenalo by to pro mně absolutní potěšení
~
kdybych vás malovati směl tak slečna Líza závistí by bledla a Leonardo štětce zlámal a nikdy z něj by nebyl velký mistr malby
~
když jste mi z talíře s úsměvem kousek toho nejlepšího ujídala tak zábrany jsem ztrácel a zapomínal kdo to tady vyučuje teorii šalby
~
dnes jste se mi vrátila po létech kdy zapomenout chtěl jsem jak to vlastně tenkrát bylo a co se mezi námi dvěma tehdy v létě stalo
~
byla jste to v noci vážně vy když snil jsem o vás o tom jak jsem vás potkal a srdce sevřené tak jako malé ptáče když se mi o vás v noci zdálo
~
nikdy jste neodešla i když přesvědčil jsem srdce své že zmizela jste ve víru světa ztratila se v nekonečném nepřeberném lidstva davu
~
nikdy jsem nechtěl aby jste mne opustila slečno se jménem spjatým s délkou citového nekonečna .... 
.....to pro vás ztratil jsem už navždy svoji hlavu