Ve vašich očích vesmír......

 

V kráse ocelové šedi s černou temnotou vprostřed hýčkáte si slečno dvé překvapení ne nenasytnou nestvůru požírající galaxie ale hvězdy temné jako inkoustová hladina rybníka. 

*

Navzdory vůkol panující vší té vesmírné symetrii paprsky vašich zorniček popírající veškerá pravidla biologického konstruktu křičí svou nádhernou odlišnost do celého světa. 

*

Drobounké duhové vlnky mezi zářícími stélami galaktických ramen přitahují mou pozornost jako vesmírný magnet a vyprávějí prastarý příběh o věčném obluzení jemuž nelze odolat.

*

Lapen miriádami fotonů a přitahován vaší gravitací kroužím svým vesmírem po oválných drahách s myšlenkami na věčnost a pokaždé když protínám rovinu vaší ekliptiky tiše žasnu.

*

Máte v očích vesmír a já jsem jen nepatrným bolidem kterému dovolíte navštěvovat vás hořet plamenem v barevných atmosférách vašich planet a než jej po tisící necháte odlétnout do chladné samoty nekonečna. 

Křičím.....

 Křičím a plivu 

hustou jedovatou slinu

a v duši žár jenž tvé činy neodpouští

když ty opustíš mě

samotou tady neuhynu

zakletý v čase jak vádí suchem v poušti

*

Křičím a plivu

všanc dávám cennou vláhu

zvedám se po sté a po tisící znova padnu

nevzdám se světe

stát budu na tvém prahu

pár dalších kroků určitě ještě zvládnu

Joanno....

 Vedu si vás Joanno v rytmu udávaném žesti v zakouřeném lokále kde obrysy postav mizí v namodralém oparu který vyplňuje malou špeluňku od stropu až k ošlapané dřevěné podlaze.

*

Pětice světel marně se dožadujících pozornosti místního publika nedokáže vyloupnout z prostoru více než nezřetelné stíny našich kroužících těl spojených podmanivou tichou hudbou v jedno.

*

Třísky trčící z rozpraskaných desek při každé otočce do krve zraňují vaše bosé nohy a vy i přes všechnu tu bolest stále tančíte lehce jako motýl nad rozpálenou letní loukou nedbaje ničeho.

*

Kapky krve z rozbitých chodidel píší zprávu o radosti z pohybu a vaše vláčné ladně prohnuté tělo nenechává nikoho na pochybách kdo je zde dnes královnou i přes krutou cenu jež za dnešní noc platíte.

*

Ráno zase budete stát u tkalcovského stavu shrbená těžkou prací a bolestí a s hlavou plnou  dnešního večera ale dnes... dnes vám není nikdo roven a podmanivé melodie zní jako by byly napsány jen pro vás.

*

Tak mě vedete tancem Joanno tak jako ještě nikdy a já do konce svých dní nezapomenu na váš úsměv vaše zářící oči a lesknoucí se rty a vím že tenhle obraz mě bude provázet po celý můj život....tak mě veďte.

Dejna...

 Už jsem dost starý na to, abych prohýřil noc do božího rána, v zrcadle po ránu šedivá a vyzobaná vrána, krvavé oči, které ve tmě nesvítí.

*

Výčitky 'zase jsi vlezl do pěknýho lejna, tohle jsi proved naposled, když byla v tíví tmavovlasá Dejna', co s kamarády z Beverly na place skotačí.

*

Dávali tehdy nekonečných devět set dva deset, tak jako tehdy ani dnes bych k takovýto sračce vůbec nesed o podobné věci díky věku sotva zavadím.

*

Trochu jsem vyrost a jsem z jinýho už druhu, když se mám zhuntovat, tak raděj v práci u soustruhu, ta trocha dřiny navíc mi dnes vůbec nevadí.

*

Mládí a játra už jsou v čudu stejně jako děti, nikdy jsem nevnímal jak přítel čas nám kolem letí, tichý a spravedlivý brach, co nikomu nikdy nestraní.

* 

Na druhou stranu žil jsem tak, jak se tehdy jenom dalo, říci můžu dobře a někdy to tak dokonce i vypadalo, až jednou odejdu snad někdo svíčku zapálí.

Slečno M....

 Jste jako živý magnet plný špon sedřených ze všech možných druhů mužů

Pohled plný zvrácených životních epizod a smutku

Máte slečno Moniko nevinnou vizáž mazlivého půlnočního tvora 

I já stržen silou vaší magnetickou tulím se seč můžu

Zapomínám s kým pochybnou mám tu čest a kolik zlých jste napáchala skutků

Nevěřím že drží nahoře vám svoji pěst ten co s pobavenim shlíží na svět někde shora

Omámen předivem vylhaných slibů a nesplněných umělých citů

Jak můra za světlem jsem vámi ku plameni váben 

V rozedraných botách plných životního marastu chci míti svoji víru

Však sražen vámi zas a znova bez jakýchkoliv známek jemnocitu

Špinavý ubohý si připadám a beznadějný blázen

Chladný váš je pohled plný temnoty dvě černé díry vypálené do vesmíru

Kafe s tebou.... pebble part

 Chci být kámen tělem svým i v hloubi svojí poetické duše 

řekla jsi mi znenadání a já místo myšlenky zda opětuješ moji lásku 

náhle a bez varování stojím vprostřed pláže a jsem jednoduše

po kotníky ponořený do štěrku a téměř vrostlý do oblázků

*

V rukou hrnek svírám a překvapený nevěřím svým vlastním uším

když se ptáš zda se mi takto rozprostřená přitažlivá zdáš se

odpovědět netroufám si i když hluboko tam uvnitř tuším

ať oblá jsi či ostré hrany máš vnitřním zrakem vídávám tě v podvečerním čase