Monstrum.....

Jsem zase na lovu a mířím neochvějně tam kde to každý letní večer neustále žije
vedu si vás na pokoj tak opětujte moje touhy slečno s krásným jménem Valérie
na rohu honosného paláce s nabídkou naplnění všech mých nesplněných tužeb
svět si vás žádá jménem mým především vašich dobře placených a luxusních služeb
~
V přítmí ztemnělého pokoje hodlám si pro sebe teď ukrást notnou porci vaší smutné krásy
nebývám nikdy vyloženě zlý tak poprosím vás rozpusťte si svoje dlouhé černé vlasy
proč v očích máte strach nehodlám přeci konat nic co by vám za ta léta nebylo už  blízké
zhasněte lampu  abych pudy mohl ukojit jsou dneska zvláštně temné a taky zatraceně nízké
~
Křičíte tichem to já znám když koušete se do rtů a tělo nocí otřásá se tlumenými vzlyky
jsem stvůra co svou vášeň nezvládá a na hladinu vyplavou všechny mé netradiční zvyky
když do vás ve tmě pronikám utápím s vámi hříchy své a poraněné pokřivené žití
na chvíli aspoň nemusíte předstírat že nejsem sám co život jeho není jenom k zblití

Někdy bych chtěl.....

kapka karmínu vpletená do hnědých kadeří
a že jsem letmo dotknout se častokrát chtěl
kolikrát potichu přišel jsem a postál u dveří
netuším zda chtěla bys a já zda bych to směl
~

ve snech mých vedeš nás cestičkou doteků
převozník jenž veze mě tam na druhý břeh
z touhy po poznání je smutno až do breku
......tvá vonící kůže hebká je jak lesní mech

Nedotýkati se andělů byť na zem padlých....

Šeptalo se o mně že jsem neskutečný blázen když znovu padlas a mnohem níže nežli jenom na zem a já se ohnul abys mohla vstát
~
Lhalas a říkala mi já tě mám tak ráda a já bloud si kvůli tobě po sté zase namohl bolavá svá záda poručit hlavě nelze kolikrát
~
Však pohár mé lásky prázdný je teď u dna zato už přetekla má přeplněná vzteku plná studna nebaví mě tahle marná námaha
~
Nezvednu přeci dráty spadlé u vedení tak co mě nutí  že zas časem změním svá neoblomná rozhodnutí  a sbírám co zastavila zasviněná podlaha

Pamatuj.....

Stojím ted na pobřeží Rapa Nui a v hlavě zní prorocká mi tvoje slova pamatuj až budeš jednou hodně dlouho sám
~
Řekla jsi vzpomeň si pak na rty mé ty s chutí voňavého medu a na tu chvíli až tě jednou svedu a věř že to udělám
~
Svět není vyloženě zlý a ani dobrý vždy sami vstříkneme si do žil koktejl z jedu kobry kdo ironii lásky vlastně ocení
~
Nikdo prorok není ve své zemi myslíš že stačí šeptnout prosím vrať jen se mi tak takhle v životě to vůbec nechodí
~
A tak si říkám celkem vzato to co nerozlučné jest a mělo navždy býti velmi těsně spjato potřebnou pevnost postrádá
~
Spálená tráva barvy žluté slámy chce se mi smát no pán bůh s námi nikdo z nás nevyhrál a kdo tu tedy vlastně prohrává