pamatuješ? já pořád za sítnicí vpáleno mám zrcadlení
ten odraz těla tvého když jsme se proplétali ke zničení
ty chvíle kdy jsme navzájem si děkovali za záchranu
pak osud hodil matnou mincí a ty odjela jsi v jinou stranu
teď dálka rozděluje to co tehdy svázáno být chtělo
já stále pod dlaněmi vnímám tvé roztoužené sametové tělo
Žádné komentáře:
Okomentovat